ČESKÝ ŠAMPION a ČESKÝ ŠAMPION PRÁCE
Champion CZ, Working Champion
BOSS Z ČERTOVA DOUPĚTE "U"
chovný pes /stud dog
Ahoj, říkají mi Garp a jsem zástupcem plemene
FLAT COATED RETRIEVER
Hello everybody! My name is "Garp" and I'm Flat Coated Retriever
Vítám Vás na našich stránkách, kde se s Vámi chci podělit o naše zážitky, úspěchy i neúspěhy, radosti i strasti, přání a sny, zkrátka vše, co bude provázet můj psí život.
Welcome to my official website! I would like to share all my experiences with You. Not only successes but also all troubles, as well as my wisches and dreams. Simply, all how the life will be treating me!
Motto: Možná bych dokázala vyjmenovat a spočítat vše, co jsem Garpovi dala nebo dokonce někdy obětovala. Rozhodně ale nedokážu vyjádřit všechno to, co on přinesl do mého života.
Citát měsíce: Pes má ve svém životě mnoho úkolů. Tím nejdůležitějším z nich je dělat člověku radost.
GARP SPLNIL PODMÍNKY PRO UDĚLENÍ TITULU ČESKÝ ŠAMPION, ČESKÝ ŠAMPION PRÁCE A SLOŽENÍM VŠESTRANNÝCH ZKOUŠEK SE OD ŘÍJNA 2012 PYŠNÍ TAKÉ "U" - UNIVERZÁLNÍ PES!!
1 - 2. 11. 2014 účastnili jsme se s Montym jeho první výstavy v Praze - Letňanech. Po menších komplikacích při přejímce jsem nakonec úspěšně Montyho vystavila i v kruhu. Postoj ani pohyb jsme neměli nikal zvlášť nacvičený a to se bohužel projevilo. Přesto jsme po oba dny dostali od zahraničních rozhodčích moc pěkné posudky s "velmi nadějný". Díky Zdeňce Šrenkové za péči a nocleh. Bylo báječné vidět sourozence, mámu a bábu pohromadě.
20. 6. 2014 Dnes je významný den - do naší rodiny přišel nový člen - Garpův potomek-Delmont Ze Starého Brázdima. Doufáme, že se brzy s Garpem sžijí a že nám to společně bude klapat.
20. 4. 3014 V CHS ZE STARÉHO BRÁZDIMA se právě dnes na Velikonoční pondělí narodilo 9 štěňat - 3 kluci a 6 holek! Táta Garp se doma dme pýchou, Bonnie posíláme pozdravy a přání, aby to všechno dobře zvládla!
20.3. 2014 S radostí oznamujeme, že BOSS a BONNIE ze Starého Brázdima budou mít štěňátka. Na konci dubna 2014 očekáváme narození potomků z tohoto velmi perspektivního spojení. Oba rodiče jsou zdraví, výstavní i pracovní šampioni.
We are happy to annouce that our "Boss" will be a daddy! "Bonnie Ze Starého Brázdima" is in pupps! We expect very promising puppies at the end of April. Both parents are in a great health condition, shows, as well as working champions. Don't hasitate and book! Contact us for more informations!
28. 9. 2013 Finále WT Tábor/ The final working test of the Czech Republic
Třída intermediate: 63/80 bodů 2. místo - prozatím náš největší úspěch na WT/Intermediate class, 63/80 points second place
26. 8. 2013 Field trial kachny Třeboň klec: I. cena r. CACT/ The International Field Trial: I. prize, excellent,CACT, r. CACIB
25. 8. 2012 Field trial kachny Třeboň klec: I. cena r. CACT/ The International Field Trial: I. prize, excellent, r. CACT
Poté, co sme v roce 2012 absolvovali všechny typy zkoušek, včetně těch nejvyšších, přemýšlela jsem, zda a čeho se v letošním sezoně vůbec zúčastníme. Ve working testech pilujeme třídu "INTERMEDIATE" a máme skutečně stále co zlepšovat. U zkoušek nakonec padla volba na field trialy, které jsou pro každého kynologa skutečnou výzvou. První letošní trial na kachny se konal pod záštitou KCHLS v překrásné lokalitě nadějkovské rybniční soustavy nedaleko Lomnice nad Lužnicí 25. 8. Žádné velké přípravy se u nás nekonaly, rozmrazila jsem 2 kachýnky a pocvičili jsme v rákosí, pravda, Garpovi se moc nechtělo. Na trialu se sešlo 15 pejsků a k mému údivu v největším zastoupení byli flati. Tradičně o krásné zahájení se postaral pan Korda s lesnicí a zpěvem starých mysliveckých písní. Vylosovala jsem si číslo 9 a to znamenalo, že půjdeme do leče až s druhou skupinou. Ach jo, pomyslela jsem si při představě dlouhého čekání. V první leči sme si donesli 3 kusy, z toho 2 blindy ( ležely blízko sebe), pro které jsme museli přecházet na jiné stanoviště, kde naši práci sledoval vrchní rozhodčí. Garpík nezaváhal a postoupili jsme s plným počtem do další leče. Zde proběhla výměna rozhodčího, který měl o poznání přísnější metr a nic mu neuniklo. Čekali jsme na hrázi, kachny padaly, nakonec i náš střelec trefil 2 kachny, které ovšem spadly blízko a byly dobře vidět. Rozhodčí prohlásil, že takový aport není na úrovni trialu a tak jsme dál čekali na nějaký zajímavější úkol, ten přišel vzápětí, kdy jsme se po hrázi přesunuli do ohybu rybníka, kde nám jiný rozhodčí "přenechal" úkol dohledání křídlované kachny, která měla spadnout někam do obtékající strouhy s přilehlým rákosovým porostem. Kus byl nejistý, to je vždy špatné, protože když pes nic nenajde, může ztratit do dalšího hledání motivaci. V případě našeho neúspěchu byl připraven kontrolní pes. Garpa jsem vypustila s povelem hledej a užasle jsem sledovala jeho skutečně krásnou práci v rákosí, u břehů, asi po 5 minutách jsem se opatrně zeptala rozhodčího, zda už ho mám zavolat a ten řekl, že pes pracuje krásně, ať ho ještě navedu více doprava, Garp se nechal navést a hledal dál s obrovskou chutí a drivem. Jen jsem si pomyslela, jak je u něj velký rozdíl mezi prací na trialu se zvěří a na working testech, kde dummy ho evidentně tak nerozpálí. Garpa jsem měla odvolat a nastoupil kontrolní pes. Byla ve mně malá dušička, ale zbytečně. Kachnu nedohledal ani druhý pes a tak jsme se přesunuli na další stanoviště (opět tam na nás čekal vrchní rozhodčí Šimek). Zde jsme měli přinést kachnu na hladině jako blind, tato kachna byla ovšem poměrně daleko a prý ani nemysleli, že ji někdo donese, ale nám jediným chyběl ještě jeden kus k přinesení. No, na jistotě mi nepřidal čekající honec v lodi, který měl v případě neúspěchu psa kachnu přivézt. Přišla jsem s Garpem až úplně na okraj břehu a nechala ho notnou chvíli dívat dopředu a myslím, že kachnu, která už splývala s hladinou spíš navětřil, než že by ji viděl. Na povel dopředu pak krásně donesl. Garp už byl v leči jako poslední pes a tak dostal ještě úkol mimo soutěž, prohledat přilehlý rákos. Šla jsem pár kroků za rozhodčími, kteří už rozebírali výkony pejsků a moc mně potěšilo, jak vysoko byla hodnocena Garpova práce. Nakonec se ukázalo, že nás vybrali do rozstřelu a tak jsem měla Garpa odvolat z hledání, aby se prý zbytečně neunavoval. S plným počtem bodů prošlo 5 psů (k naší velké radosti také kamarád Petr Valenta s labradorem Bertem). Do rozstřelu o 1 až 4 místo byli vybráni 4. Myslím, že právě krásné slídění v rákosu umožnilo Garpovi vyniknout a tak jsem nakonec našemu rozhodčímu v duchu poděkovala, že nás nenechal donést jen jednoduchý aport.
Všichni jsme se přesunuli do chaty třeboňského rybářství, kde jsme si vychutnávali společný oběd (takové trochu vánoční menu: rybí polévka a smažený kapr se salátem). Já jsem se zabrala s ostatními vůdci do kynologické diskuze a tak jsem si ani nevšimla, že už vyhlašují los č.9 do rozstřelu. A bylo to tu. Fíha. Podle loňského roku jsem si pamatovala rozstřel jako něco neskutečného, co by Garp nikdy nedal. Z pohledu working testů by to byla úloha pro double open class. Úloha byla vymyšlena tak, že z lodi byly pohozeny 2 kachny na hladinu, které měl pes v časovém limitu 10 minut co nejrychleji donést. To by nebylo nic divného, kdyby psa od kachen nedělila hradba rákosu která zasahovala tak 30 metrů do hladiny a na šířku bylo rákosí také zhruba 20 metrů. Pes se tedy vypouštěl do rákosu,ten měl prorazit a donést obě kachny, vůdce dostal pouze informaci, že jedna kachna je vedle rákosu na pravé straně a druhá je vpředu za rákosem. Byla jsem přesvědčená, že to nemůžeme dát a dokonce jsem uvažovala, zda vůbec nastoupit, abychom si neuřízli spíše ostudu. Nakonec jsme na rozstřel nastoupili a podle losu jsme měli jít pracovat jako poslední. Počasí pejskům nepřálo, vítr foukal od břehu a navíc poměrně silně unášel kachny stále více dopředu na volnou hladinu. První pejsek, flat, pracoval celých 10 minut a nebyl úspěšný, my ostatní, jsme jen nevěřícně koukali na odplouvající kachny. Úspěch psa byl pro nás vůdce schodně v rovině sience fiction a brali jsme to všichni čtyři s humorem. Ani druhý pejsek nedohledal, musím ale říci, že Petr měl nejtěžší podmínky, protože právě jemu kachny daleko odnesl vítr. Je ale pravda, že Bert, by nejspíš úspěšný nebyl, protože se vůbec nevynořil z rákosu. Po Bertovi, rozhodčí dovezli kachny zase blíže a jako třetí nastoupil pan Korda s chesapeakem "Pepou", který byl v rozstřelu i v loňském roce.Je zvláštní, jak je strašně moc na hlasu vůdce poznat jistota a zda se práce daří. Poněkud jsem znejistěla, když i z hlasu tak zkušeného matadora, jakým pan Korda je, byla znát frustrace a napětí. Pepa ale nakonec donesl bližší pravou kachnu asi v 7 minutě, byl vyslán ještě na hledání, ale do limitu 10 minut už druhou kachnu donést nestihl. Tak ono to jde i v takto těžkých podmínkách, pomyslela jsem si a tým KORDA a PEPA měli uznání všech. Museli jsme být po celou dobu schovaní, aby psi nic neviděli, ale když jsem nastupavala, snažila jsem se jít pomalu, aby se Garp mohl rozkoukat kolem, v naději, že by snad mohl zahlédnout nebo nějakým zázrakem navětřit, ale nestalo se. Garp si spíš všímal pachů na cestě. Usadila jsem Garpa na dané stanoviště a vyslala s povelem dopředu hledej doprava, s úmyslem vyslat ho na bližší pravou kachnu. On si to ale štrádoval spíše doleva a ztratil se z dohledu, v rychlosti jsem sundala kabát, měla jsem totiž pod vestou světlé triko, tak aby mě v případě handlingu Garp lépe registroval. Dlouho se nic nedělo, pak se Garp objevil a těžce si razil cestu zpátky, zastavila jsem ho stopkou pár metrů přede mnou a vyslala do směru znovu doprava. Nestačila jsem se divit! Garp pracoval velice razantně a s chutí, byl vytrvalý, ještě se vracel s pohledem, jako že už toho má dost a že tam fakt nic není. Bylo mi jasné, že s ubývajícím časem nám kachny opět odplouvají dál a dál a i když si prorazí rákos až na volnou hladinu, nemusí už je najít. Poslala jsem ho znovu dopředu. ztratil se mi z dohledu. Je to děs běs, nevědět kde pes je, nechat ho bez pomoci a spoléhat jen na jeho vlastní iniciativu. Sledovala jsem jakýs takýs pohyb někde v dálce a tak jsem křičela dopředu a hledej. Pak se zase dlouho nic nedělo, najednou se rozhodčí rozešli podívat zboku na rákos - zřejmě se tam tedy Garp objevil, ale mně nic neřekli. Pak se najednou před námi rozestupovalo rákosí a ozývalo se funění. A najednou se vynořil! Světe div se s kachnou v mordě. I přítomní rozhodčí z toho měli viditelnou radost a byla u všech znát velká úleva, že alespoň dva pejsci byli úspěšní. Přebrala jsem od GARPA kachnu a byla jsem skutečně moc a moc pyšná a hrdá na jeho práci. Čas byl 9 minut a tak už nemělo smysl vysílat ho na druhou kachnu. Bylo jasné, že jsme druzí. "Pepa" a "Garp" přinesli sice shodně jeden kus, Pepik to ale zvládnul o 2 minutky rychleji. Mně to vůbec nemrzelo. Cact za plemeno a res CACIT, není přeci k zahození, navíc se Garpovi dostalo skutečného uznání od rozhodčích, kteří sledovali jeho práci v patřičné vzdálenosti na hladině z lodi. Nejprve si prý proslídil levou stranu, odkud vyhnal hejno kachýnek, pak prý se objevil na pravé straně, a chybělo jen kapku štěstí, aby se otočil a navětřil pravou kachnu jen pár metrů od něj. Místo toho se znovu zanořil do rákosu a ve finále přinesl zadní, obtížněji vyhledatelnou kachnu. Vrchní rozhodčí nešetřil chválou na razantní vytrvalou a systematickou práci. Pro nás to byl skutečně pracovní zážitek z říše snů. Garp unavený, ověšený provazci travin a bahna. Dodnes nemohu uvěřit, že to dal. Vyhlášení nám trochu pokazil déšť, ale obrovskou radost a pýchu nám už nemůže zkazit vůbec nic. Díky Garpe!
28. 4. 2013
Na WT v Řásné Garp úspěšně prošel třídou "M" (intermediate). Máme obrovskou radost!
24. 3. 2013
Podle kalendáře už má být jaro, ale venku to vypadá spíš na leden! BRRR! Dnes jsme se vrátili velmi zmzlí z letošních prvních WORKING TESTŮ, které se konaly v Chřášťanech u Rakovníka. Startovali jsme v sobotu ve třídě L a v neděli poprvé v M. V elkách jsme prošli tak nějak napůl. Mohlo to být lepší, ale i horší. Třeba na double markingu se Garp neotočil, neviděl dopad a tudíž jsem ho na marking handlovala jako na blind a stálo nás to 10 bodů dolů. Ostatním pejskům se dařilo a účast byla v elkách skutečně hojná. Večer jsme tradičně poseděli a popovídali a hóódně jsme se nasmáli. V neděli jsme šli naše první emka a nemám z toho vůbec špatný pocit. Schytli jsme sice 2 nuly, ale Garp na to má a okolnisti nám holt pro tentokrát nepřály. Máme ale motivaci na příště a už se těším, jak budeme pilovat walk up a blindy...
20 - 21. 10 2012 MVZPR ROŽMBERSKÝ POHÁR
Kontrola na začátku října u MvDr Slabého v Písku dopadla na výbornou, Garp nekulhal a tak jsme měli během 14 dnů najet na obvyklý režim. Byla to úleva, že se na kloubech nic neprokázalo a šlo zřejmě "jen" o zranění měkkých tkání, které se nestačilo při našem aktivním programu doléčit. Jak rádi jsme se opět vydali na procházky, sem tam nějaký aportík a také společný psí výlet s Bernardem, Beccou a Rinkou. Po této první zatěžkávací zkoušce minulý týden jsem se utvrdila v tom, že ty přihlášené všestranky přeci jen zkusíme. Víťa nám 2x nakapal barvu a natáhl vlečku s bažantem. Srstnatou jsme neměli a tak jsme ani necvičili. Jednou jsem narafičila kachnu do rákosí a to bylo asi tak všechno, říkala jsem si, co proboha máme furt cvičit. No, málem bych zapomněla na následování(šoulačku). Nějak jsem si nepozorně přečetla zkušební řád a mučila jsem se s Garpem šoulačkou, kterou mají v řádu ne retrieveři ale ohaři, ehm...
Zahájení se konalo netradičně již v pátek 19. 10. večer v penzionu Pístina ve vesničce taktéž Pístina nedaleko Třeboně. Atmosféra byla krásná a slavnostní, zkoušky byly plně obsazené a dostavilo se všech 24 psů a dokonce i nějací náhradníci, kteří tajně doufali, že by snad nějaká fenečka mohla začít hárat, ale nestalo se. Na zahájení nás vezla autem Zdena, která se svými dvěma flaticemi nechybí na žádných vyšších zkouškách, vezla sebou i další kamarádku Markétu, která vedla rovněž 2 psy Ferdu a Carlssona a aby toho nebylo málo, tak ještě dceru Lenku, která se výborně po všechny 3 dny zhostila úlohy trubačky. Bylo nás pět ! To vystihuje jen počet psů, do toho 4 lidi a ještě 1 horna. Tomu říkám plně naložené auto. Rozlosováni jsme byli ale do jiných skupin a tak druhý a třetí den už jsem jezdila s Garpem sama. Ráno v sobotu jsme vyjeli v 6. 30 za neskutečné mlhy a tmy s tím, že vyvenčím cestou. Ještě, že Zdena byla na telefonu a na poslední úsek cesty na tzv. pergolu u sv. Víta mne navedla po telefonu. Zahájení a nástup byly vskutku překrásné, trubači troubili "vítáme vás" a sametové tóny loveckých rohů klouzaly po, do mlhy zahalené, vodní hladině. Kdybych nebyla jako vůdce v předzkouškovém transu, asi bych i slzu uronila... Měla jsem číslo 19 a v naší skupině jsme tedy začínali.
Malý les: v sobotu nás čekal velký i malý les a právě na disciplíny vlečka se srstnatou, čtverec, vodění a odložení jsme se hned po osmé hodině ranní rozjeli. Králíci vypadali pěkně a mně se jen honily hlavou myšlenky, jestli jsme tu naší přípravu - nepřípravu nepodcenili. Nasadila jsem Garpíka na vlečku, zmizel někde v lese a za chvilku mi spadl první malý kamínek ze srdce, to když se objevil a ukázkově předsedl. Dále nás čekalo odložení a to jsem poprvé začala tušit, že není něco v pořádku, protože Garp byl hodně neklidný, sice to u toho pařízku useděl (rozhodčí byl za ním na kazatelně), ale až ke mně se neslo mírné občasné zakňučení. Pak následovala dohledávka 2 kusů srstnaté v mladém lesíku. které se říká jednoduše čtverec. Pes tam má vletět a do 5 minut (na III. cenu stačí do 15 minut) přinést oba kusy. První kus přinesl Garp tak kolem minuty, ale s druhým se mořil, několikrát vyběhl a já ho znovu vracela do lesíka, kde nebylo přes husté smrčí vůbec nic vidět. Už jsem si říkala, že na 4 to stačit nebude, ale v tom přisupěl (to už podle fuňění poznám jestli něco nese nebo ne) a odevzdal v čase 4.45 min - 15 sekund a měli bysme 3. Na čtverci nás z naší skupiny pobavil ještě Ferda, ten zaplul do lesa a nebylo o něm vůbec slyšet, ani jedno zaprasknutí a vůdkyně Markéta už ho ani nevolala a když už skoro troubili konec disciplíny, vylezl Ferda s prvním kusem v oné poslední patnácté minutě. Na druhý už samozřejmě nebyl čas a tak spadli rovnou do III. ceny. Ferda si to ale stihl opravit druhý den na vodě, kde nadchnul rozhodčí a získal ocenění za nejlepší práci na vodě. Po čtverci už bylo jen vodění a to jsme všichni zvládli na 4, i když přiznávám, že po celé zkoušky jsme měli s voděním problém o k vodě druhý den mě Garp po hrázi doslova táhnul. To si pak člověk říká:" Proboha, jak jsme mohli projít trial na volno?" Malý les jsme tedy měli na samé čtyřky a můj optimismus mírně stopnul, opět ale klesnul, když jsme se na obědě setkali s ostatními vůdci a dozvídali se o nulách a špatných známkách z pole a z vody.
Velký les: odpoledne kolem 13. 30 jsme jeli na barvy, aby to trochu odsýpalo, byli zde rozhodčí posíleni na 4. Barvy jsme si losovali z klobouku, já jsem šla nakonec předposlední barvu a tak čekání bylo skutečně dlouhé. Nejprve ale to ošemetné následování, které jsme cvičili blbě a tiché přivolání odloženého psa jsme si mohli strčit za klobouk. Být lepší poslušnosti, tak to asi nebyl problém, jít pomalu u nohy, zastavit, sednout, čekat, rozejít, zastavit, sednout, pohoda..., jen kdyby nešel půl metru přede mnou a kdybych nemusela na povel sednutí ještě tichounce syčet a ne jednou... Naštěstí střelec byl tolerantní. Nicméně Garp si na konci sedl až s výstřelem a to bylo pozdě, takže zde za 3 a to si myslím byli ještě hodní, nejspíš to předcházení nebylo zezadu tak vidět. A pak moje nejobávanější disciplína barva. Vybalila jsem barvářskou koženou šňůru a připla jí Garpíkovi na obojek s modrými kostičkami (trochu jsem se styděla, ale paní přede mnou šla sice na barvářském obojku, ale místo šňůry měla zase růžové horolezecké lano, tak co). Garp se rozešel poměrně klidně, ale když jsem viděla ten terén (spousty roští, větve, hustý les) bylo mi zle, Garp se ihned zapřel do tahu a už jsme si to šupejdili cestou necestou do té doby, než se mi mezi holinami vzpříčila nějaká větev a já se s rachotem řítila k zemi. To Garpa pochopitelně zaujalo, vrátil se a jal se mně olizovat. No, nasadila jsem klobouk zpátky na hlavu, Garpa zpátky na barvu a šlo se dál. Snažila jsem se po očku ověřit nějaké značky po stromech nebo kapky krve, ale kde nic, tu nic, navíc rozhodčí šel stále za mnou, tu jsem zahlídla na cestě v dálce jakýsi kopeček a blesklo mi, že už by to mohl být kus, ale bylo to teprve lože, šli jsme přímo přes něj a tak jsem jako mimochodem zahlásila: "Lože." Jenže to že překračueme lože by zde poznal i slepý. Přešli jsme jednu cestu a na druhé cestě se jakoby trochu zarazil, zopakovala jsem tedy:" Barva" a Garp se tak nějak vlažně rozešel po cestě, ale to už rozhodčí troubil a já se vrátila k tomu místu, kde Garp váhal, odtud už to bylo snad jen 30 kroků přímo ke kusu, který byl ještě trochu schovaný, takže nebyl přímo vidět. Povytáhla jsem kus, jako že ho obrátím na pravý bok, ale nikdo to nechtěl, tak jsme se jen postavili, podali hlášení o dosledu a užili jsme si krásnou fanfáru, kterou Garpovi zatroubila Lenka. Rozhodčí, byli nadšení a i přes to jedno sejití Garpa nesmísrně chválili, v tom smyslu, že má špičkový nos a celou barvu šel víceméně pod větrem 15 metrů a že si šel jako pan profesor. Ta trojka nás prý nemusí mrzet, že to byla jedna ze dvou nejhezčích prací ten den. První den jsme zakončili ještě klidem na stanovišti v lese. Garp byl na volno, stejně jako všichni ostatní. Ani jsem nestačila Garpa pořádně postavit a už se troubilo a honci začali obvyklý lomoz. Rozptylovacích momentů bylo až, až. První ranou vlevo od nás se střelec trefil do větve za námi, nevím, co je to za typ zbraně, ale po ráně z ní do našeho směru létaly obloukem prázdné patrony a navíc se z jedné strany ozývalo hlasité kňučení i štěkání, během chvíle se přidalo s tím pokňukáváním pár dalších psů včetně Garpa. Zde jsme byli rádi za trojku. Dozvěděli jsme se, že naše skupina jako jediná zůstala celá, jinak první den vypadlo 7 psů. Žádné velké posedávání se pak nekonalo a všichni se rozjeli domů, přeci jen nás i psy čekal ještě druhý den. V noci jsem se několikrát vzbudila, abysme snad nezaspali.
Pole: ráno jsme vyjeli opět za mlhy a tentokrát jsem vyvenčila Garpa až na místě, hodila mu ještě marking a blind se stopkou, aby věděl, do čeho půjde, přeci jen první den v lese nic nelítalo a na poli vypadlo nejvíce psů. Nástup byl značně prořídlý a pan vrchní rozhodčí mě nepotěšil, protože č. 19 přeřadil k jiné skupině a šlo se na pole. Bylo nás 5 psů a my jsme chodili jako poslední, což je pěkně pitomé, protože zvěř už nemusí být pěkná a když jsem viděla, že si nesou sice dost bažantů, ale pouze jednoho králíka, na kterém bylo vidět, že už ho stejně někdo předchozí den nosil, nebylo mi zrovna do zpěvu. Rozhodčí nás nicméně ujistili, že zvěř budou měnit. Čekání bylo vskutku dlouhé, a Garp byl opět neklidný. Jako první jsme šli na handling a dokonce jsme si mohli vybrat, na který kus budeme navádět. Podle větru jsem vybrala ten pravý. Garp šel pěkně dopředu, ale trošku se uhnul, tak jsem pískla stop, on se zastavil, podíval, pak rukou trochu do strany, píšťalkou hledej a už si to šupajdil s bažantem. Šlo o čas, takže jsme se hned otočili a bylo vidět, že Garp markoval nějakou krtinu a nekoukal do správného směru. Přesto jsem ho poslala, šel se samosebou podívat na tu krtinu, podíval se na mně a pak už jen dopředu a hledej a už byl zpátky. Sláva, mylela jsem si, ale náš perný okamžik měl teprve přijít. Při dohledávce na poli vypadla hned první fenka, když do 15 minut dohledala jen 1 kus. Já jsem se chtěla kouknout, kam nám to házejí, abych mohla Garpovi popřípadě pomoci, ale nebylo to nic platné. Vypustila jsem ho s blbým povelem dopředu a on to napálil sice do leva, tak jak jsem chtěla, ale pak tam narazil na stopu rozhodčího a šel rovnou dopředu, vůbec nereagoval na moje pískání, ještě jednou se vrátil skoro až k nám, ale hned byl zase zpátky vepředu a přinesl králíka. Ptala jsem se rozhodčího, jestli se mám ještě pokusit ho navést na slídění, ale on řekl ať už ho nechám být, že budeme mít za 3. Druhý kus, bažanta přinesl Garp za chvilku, ale o slídění nemohla být ani řeč. Nakonec jsme dostali za 2 a zpadli do II. ceny. Trochu mě to mrzelo, ale to slídění fakt nebylo pěkné. A když jsem viděla, že i za 6 proslíděných smyček dostali 3, byla ta naše 2 oprávněná. Spíš mě zarazilo, že Garp tam lítal jak splašený a nereagoval na píšťalku. No nic, poslední na poli měla být vlečka s bažantem a tu jsme všichni vystřihli na 4. Ani jednou se zvěř neměnila a radši ani nebudu popisovat, jak vypadali bažanti po 5 psech.... O to víc mě těšilo, že si Garp s vyčuhujícím masem poradil a že všechny pomocné známky z přinášení jsme měli za 4. Vrátili jsme se na pergolu a už tam byla skupina z vody.
Voda: oběd ještě nepřivezli a tak jsme hned pěšmo vyrazili na poslední stanoviště vodu. Všichni byli mírně nervózní, protože teprve poslední disciplína, která ale často rozhoduje, měl být marking a zde se posuzovalo skutečně přísně, i metrové odchýlení už snižovalo známku. První bylo přinášení kachny z hluboké. Vzhledem k tomu, že byl GARP jak na pérkách, odložení ani klid na stanovišti nebyli perfektní, rozhodla jsem se pro jistotu 3 bodů a vypouštěla jsem psa z vodítka, protože i na II. cenu byla zapotřebí alespoň 3. A spadnout ještě do III. ceny jsem skutečně nechtěla riskovat. Celá tato skupina byli pejsci skokani a rozhodčí byli nadšení, že prý jsme jejich nejlepší skupina a po Garpíkově markingu, který byl skutečně, jak pronesl vrchní rozhodčí, na centimetry přesný, pronesli to nejlepší na závěr. Ale zpátky k vodě. Břeh byl velmi strmý a s kameny, kdo zná budislavský rybník, tak je to něco podobného, jen s těmi plochými kameny navíc. Ony tam sice byly schůdky, ale žádný pes v naší skupině si to neulehčil a všichni se drápali nahoru skutečně těžce. Ani při navádění na 2 kachny Garp nezaváhal a všechny kačenky odevzdal vsedě a oklepával se pěkně na povel. Dohledávka kachny v rákosí byla ošemetná, protože na kraj rybníka s rákosem navazoval hned les a spousta psů prý hledalo v lese místo v rákosu a tak jim často uběhl drahocenný čas. Vysvětlete ale psovi, že když ho posíláte s hledej v lese, že má zahnout pár metrů doprava a hledat jen v rákosí... Nicméně i zde si naše skupina včetně Garpíka vedla báječně na 4. Já jsem poslala s povelem dopředu a pak hledej a podle mého odhadu donesl někde ve druhé minutě. No a ještě ten marking. Zkoušelo se na louce před pergolou, kde mohli sledovat i všichni ostatní. Garp šel zase jako poslední, sedni, zůstaň, ale byl furt přede mnou a ve startovací pozici. Řekla jsem rozhodčímu, že ještě chvilku, že si ho srovnám, to si mi moc nedařilo a najednou, aniž bych řekla, že jsem připravená vyšla rána, já nic neviděla a doufala jsem, že GARP ano. Rozhodčí poklepal na rameno a Garpík vypálil a skutečně s centimetrovou přesností se zastavil na kusu, ani nepřeběhl a krásně odevzdal. Pochválil ho i pan vrchní rozhodčí pan Šimek a nám spadl velký kámen ze srdce. Získali jsme 337 z 356 bodů a pouze jediná 2 nám zavinila II. cenu. Až na ten klid a slídění jsem byla s Garpem moc a moc spokojená. Atmosféra byla zatím nejkrásnější, kterou jsem kdy na zkouškách zažila a musím velmi pochválit KCHLS za uspořádání a organizaci takových krásných zkoušek. Vyhlášení výsledků se konalo opět v penzionu Pístina. z 24 pejsků dokončilo 14, 9 v I. ceně, 4 v II. ceně a Ferda ve III. ceně. Všichni vůdci dostali krásné o hodnotné ceny, jako hlavní trofeje byly ovšem překrásné broušené poháry z nedaleké sklárny a vítězové CACIT a RES. CACIT dostali mimo jiné poukázky na lázeňský pobyt v Bertiných lázních. Vítězem se stala ARLETA Z KOLBYHO VRŠKU, která pracovala na pobarvené stopě jako hlasič a po právu i s trojkou z markingu zvítězila. Závěrem chci říct, že mám skutečně velikou radost, že s mým prvním pejskem se nám podařilo ujít tak obrovský kus cesty až k titulu "U" a kdo nás zná, jistě ví, že to nebylo jednoduché. Lovecké kynologii ZDAR!
25. 9. 2012 Už skoro měsíc má Garp nařízen od veterináře absolutní klid. Důvodem ortopedického vyšetření na klinice v Písku bylo opakované kulhání po záteži. Všechny RTG dopadly dobře a tak je to nejspíš nedoléčené zranění měkkých tkání, což by se tím nuceným klidem mělo samo spravit. Doufejme. Chodíme 2x denně jen 100 m k rybníku a zpět, aby se alespoň vyvenčil, ale je to peklo. Garp neustále sedí u dveří, bere si vodítko a nechápavě kouká, když jdeme ven a on zůstává doma... Na kontrolu jedeme 1. 10. a jestli bude vše OK, postupně se vrátíme k běžnému režimu, uvidíme, jestli stihneme letos ještě nějaké všestranky. Ostatní naplánované podzimní akce jsme zrušili a 27. 9. odjíždíme do Maďarska trochu se vyhřát v léčivých vodách.
26. 8. 2012 MFTR TŘEBOŇ KLEC: Garp absolvoval úspěšně svůj první trail na kachny, konkurence vynikajících psů byla veliká a tak i přesto, že dokončil s plným počtem bodů, umístil se na 5. místě a obdržel titul res. CACT. Zároveň zde splnil podmínky pro udělení titulu ŠAMPION PRÁCE!
11. 8. 2012 WT HLUBOKÁ : Garp skončil na krásném děleném 4 místě s 70/80 body
8. 7. 2012
Tak to klaplo, jak nejlépe jsme si mohli představit: Klubové podzimní zkoušky prošel včera 
Garp s plným počtem bodů, zvítězil i v rozstřelu o celkového vítěze zkoušek a získal svůj v pořadí již druhý pracovní titul CACT. Dnes se budeme konečně jen a jen povalovat.
Na tyto zkoušky jsme se vlastně ani nijak zvlášť nepřipravovali a říkala jsem si buď to klapne nebo ne. Navíc jsme do poslední chvíle nevěděli, zda se nám jako náhradníkům skutečně nějaké to místečko uvolní. 3 dny před zkouškama jsem Garpa musela odvézt k mojí mamce na hlídání, protože jsme měli domluvený pobyt u kamaráda v Karlových Varech. Garpík měl tedy rovněž bohatý program - neustálé hraní s labradorkou Sárou a žádný odpočinek. Když jsem si pro něj v pátek večer jela, trochu jsem se zděsila, protože Garp byl sice spokojený, ale naprosto vyčerpaný a doma sebou praštil a spal. V sobotu ráno jsme jen lehce vyvenčili a jela jsem na místo setkání jen pár km od nás. V Roudné probíhal celý předchozí týden výcvikový tábor zakončený pro mladší pejsky OVVR a pro ty zkušenější právě podzimkami. Všichni se tam mezi sebou znali a jelikož já jsem přijela jen na zkoušky, připadala jsem si tam s Garpem mezi goldeny trochu jako cizí element.
Vylosovala jsem č. 10 vyrazili jsme na stanoviště. Byla to rozlehlá louka s přilehlým lesem, disciplíny se přizpůsobovaly větru a my jsme se bohužel nemohli jít schovat do lesa, ale celou dobu jsme se pařili na slunci. Bylo skutečně jako v pařeništi. První disciplína bylo slídění s dohledávkou. Tráva byla středně narostlá, bez nějakého bordelu a tak se Garpík krásně rozběhal do stran a sám se obracel, jen když už vybíhal z vymezeného prostoru příliš, tak jsem na něj pískla. Než jsme šli na tuto disciplínu, dívala jsem se samozřejmě, kam nám rozhodčí kus hodí a všimla jsem si, že nese kus prostředkem vymezeného prostoru, místo toho, aby šel zboku. Upozornila jsem na to druhého rozhodčího a říkám mu, že pes možná ani slídit nebude a půjde rovnou prostředkem po stopě rozhodčího, že přeci není blbej... slíbili mi, že k tomu případně přihlédnou, ale nebylo to potřeba a Garp prý předvedl nejhezčí práci, dokonce srovnávali jeho styl slídění s ohaři. I mně samotné se jeho práce líbila. Další šlo na řadu vodění na řemeni a na volno. Člověk si říká, zde nejde nic pokazit, ale jde. mně přišlo, že šel dobře a tak jsem byla překvapená následnou diskuzí. Když šel Garp na volno, neměl hlavu v úrovni kolene a celou dobu byl tak přede mnou. Rozhodčí se mně ptali, co bych si tedy dala za známku, že to není na 4, a já jsem rozvedla teorii o anglickém typu honu a práci psa ve walk-upu, kde samozřejmě musí mít hlavu před kolenem a být trochu před vůdcem, jinak by nevěděl kam co padá, no ne? Takže chůzi jsme nakonec uhráli na odřenou čtyřku. Pak následoval marking. Disciplínu provedli moc hezky, jenže tráva byla na marking skutečně hodně vysoká a tak zde psi museli používat i nos. Garp nepředvedl práci šup tam, šup zpátky, ale chvilku hledal pod větrem v místě dopadu a dostal za 4, zde jsem ale čekala 3. Začaly se tahat vlečky a horko a dusno začínalo být nesnesitelné. Na vlečce s králíkem jsem trnula. Bylo vidět, že Garp nejde přesně po stopě, ale tak nějak zeširoka, pak přeběhl, chvíli zmizel v lese (na rozhodčího se prý podívat nedošel), vracel se a pod větrem kus našel, ale vracel se směrem ke koroně místo ke mně, co teď? Každý povel je zde známka dolů, tak jsem zakašlala a trochu se pohla a Garp mě naštěstí zaregistroval, stočil se a přinesl. Uf! Vzápětí se vynořil rozhodčí schovaný v lese a jak se vracel, upozorňoval, že vlečky zde budou hodně těžké, že je tam mnoho stop a zálehů od vysoké, což psi samozřejmě mate. Navíc pomocník z mysliveckého sdružení Bor Klenovice říkal, že zrovna v těchto místech zvěř nocuje a přechází. Druhou vlečku s bažantem Garp vystřihl už naprosto perfektně a suma sumárum jsme šli zatím s plným počtem. Hlavou mi běželo, jít si pro 3 s vodítkem na vodě nebo riskovat 4 na volno?
Pak jsme jeli zpět do kempu na oběd a čekala nás závěrečná voda. Vezla jsem na zpáteční cestě jednoho z rozhodčích a ptala jsem se, jak budou hodnotit vodu, protože jsem se setkala se dvěma přístupy hodnocení, když pes vyrazil bez povelu. Někde pes dostal hned za 2 a spadnul do II. ceny, někde zase když přinesl korektně dostal za 4, ale pomocnou 1 z poslušnosti. Tak jsem to naznačila rozhodčím a jim se zalíbila ta druhá varianta, která je pro Garpa samozřejmě výhodnější. Ještě o tom pak diskutovali s vrchním rozhhodčím RK panem Kunešem, ten to potvrdil a já jsem poprvé na zkouškách riskovala a nechala Garpa u přinášení kachny z hluboké vody na volno. Garp zaujmul startovací pozici, vyhrnul horní pysky (to dělá v případě velkého zájmu o danou věc) a sledoval rozmachujícího se rozhodčího..., já to zastavila a ještě jednou GARPA uklidnila povelem zůstaň a srovnala jsem ho o krok zpět. Na podruhé už kachna letěla, Garp prý seděl jak hřebík a teprve s povelem aport se vnořil skokem do vody. Kachýnku nesl krásně na plnou mordu, ani jednou nepřekousl a vsedě odevzdal. Ještě sekundu podržet..., PUSŤ...... OKLEPAT..... a bylo hotovo!! Plný počet bodů a moje radost z dobře odvedené práce. CACT nás nemine to je už jasné. Nakonec jsme ovšem šli ještě do rozstřelu o vítěze zkoušek. S plným počtem totiž skončili 3 psi. Šlo se na marking a rozhodoval nejrychlejší čas. Garp šel poslední a již vlažným krokem donesl za 19 vteřin, pak jsem si ještě uvědomila, že jsem neměla čekat no předsednutí, takže by to bylo mým odhadem na 16 vteřin. Tak jak tak to bylo nejrychlejší a už jsme přijímali gratulace.
Můj celkový pocit je samozřejmě báječný, ale musím přiznat, že euforii z úspěšně složených OVVR v KOVÁŘOVĚ 2009 už asi jen tak něco nepřekoná. Organizace zkoušek byla výborná, dostatek zvěře, která se skutečně měnila po 3 psech, hezké ceny, milí lidé. V GARPOVĚ práci jsem postrádala obvyklý drive a rychlost, ale evidentně jeho únava nebyla na škodu.
3. 7. 2012
Prázdniny začaly a nějak se nemůžu z toho konce školního roku vzpamatovat. Nicméně neklepu na vlastní dveře a neříkám si dále, tak to se mnou nebude ještě tak hrozné. Garp si minulý týden při tréninku v rákosí poranil oční víčka a čumák, tak teď léčíme mastičkou. Na chuti do práce mu to ale neubralo a v neděli 2. 7. jsme byli na tréninku Retriever sportu. Zcela nečekaně se uvolnilo místo na podzimních zkouškách v Roudné (od nás asi 15 km), kde jsme zapsáni zatím jako náhradníci. Pro jistotu, že by to klaplo jsem dala urychleně rozmrazit bažanta a ještě trochu pocvičíme. Od středy do pátku budeme v Karlových Varech a Garp na hlídání. Tak snad vše klapne, jak má. Držte palce.
6. 6. 2012
V sobotu 2. června jsme se po ránu vypravili směr Třebíč bažantnice, kde se konaly working testy. My jsme se přihlásili do třídy L. Užívala jsem si už samotnou cestu autem, jeli jsme přes malebné okresky Vysočiny, všude šťavnatá travička a zeleň, žádná auta, zato samá zatáčka.... Někdy musíme do těchto končin i kolmo. Počet startujících byl neobvykle vysoký, ale co bylo mnohem zajímavější, v této třídě se sešlo všech 6 plemen retrievera a pokud počítáme i pracovní linii labradora, tak 7!! První test byl pro nás dost těžký. Byl to double marking, první dopadl dummy na vodu, hned za ním padal druhý do vysokého rákosí, jako první měl jít pes samozřejmě do rákosí. Navíc nás upozornili, že v okolí rákosí se nachází pár tlejících rybek, kterým dali dopoledne přednost psi ve třídě E.
Garp šel krásně do rákosí (překvapil), ale v záchvatu nadšení a netrpělivosti se zarazil s dummy ne přede mnou, ale o kolena rozhodčího (Martin Rytíř) , plivl mu dummy pod nohy a přískokem se natočil k mojí noze směrem na druhého dummy do vody. Z vody donesl v pohodě a s obrovskou radostí (viz foto). Druhý test byl na tomtéž místě, jen z druhé strany rybníka. První padl dummy na břeh za vodou, druhý padl pouze výstřel ve směru do rákosí, kde už psi byli v té předchozí úloze. Jako první měl jít pes opět do rákosí. Garp vydržel, ale na mé směrování rukou na rákos jaksi nereagoval, když se po notné chvilce nesrovnal a čučel stále do vysoké trávy, vyslala jsem ho s povelem dopředu i přesto, že jsem věděla, že půjde víc doprava a ne dopředu. Hlavně, že totiž nečučel na vodu. To by byl konec! Garp si zjevně udělal svou logickou práci. Foukal silný vítr, a tak prohledal pod větrem přilehlé rákosiny, až se dostal do rákosí vysokého a přinesl dummy, který nám při předávce jaksi opět vypadl. Pak zbývalo ještě donést dummy přes vodu. Rozhodčímu bylo jedno, zda půjde pes přímo, nebo to oběhne po souši. Garpík opět překvapil, šel tam i zpět krásně přes vodu. Navíc nějaké chcíplotiny kolem ho vůbec nezajímaly. Pak jsme přešli k druhému rozhodčímu (Bohumil Kovář). Zde byl marking přes louku, po dopadu jsme se ovšem měli obrátit, obejít dřevěnou budku a pak z jiného místa vyslat (zde se měla nejspíš ukázat chůze u nohy a paměť psa). I toto jsme zvládli a mé sebevědomí se začínalo probouzet, ale jak se říká, čert nikdy nespí. Na dalším testu nás čekal doublemarking. Dva hazeči krátce po sobě hodili dummy. Garp se zaměřil pouze na prvního hazeče a na druhého se přes mou snahu vůbec neotočil a ani nezaregistroval dopad. Pro prvního dummy šel tedy bez problému - při předávce nám to opět vypadlo. Na povel dopředu ve směru na druhého hazeče se ale stočil k prvnímu a začal hledat kolem něj, pak skočil přes stoku do přilehlého políčka, nějakou dobu nebyl vidět...., pak se oběvil, já pískla stop - kupodivu se zastavil a já zkoušela vyslání do strany, to se moc nepovedlo, takže nakonec donesl dummy přes 3 stopky a povely pro dohledání - o markingu nemohla být ani řeč a zde jsme právem dostali 4 body z 20. Co mě ale potěšilo na sobě je, že jsem zachovala klid a prostě ho začala handlovat a koneckonců dummy nakonec přinesl. Poslední test byl v hustém lese a vysoké trávě, kde byly nalíčené 4 dummy v jedné oblasti. Pes měl jít pouze na výstřel a donést 2 kusy. Vyslala jsem s povelem dopředu a pak v té oblasti povel hledej. Zde Garp bez problému. Jen rozhodčí nám prý strhl body za ten povel hledej, že prý pes ví co má dělat a nemám mu to dopískávat. Všude nás ale učí pravý opak, tak tuto výtku jsem brala s rezervou. Nakonec jsme tedy po roce opět prošli WT se 71 body ze 100 s výsledkem dobrý. Škoda 15 bodů, které nám strhli za špatnou předávku, jinak by to už bylo na velmi dobře. Skončili jsme na 6 místě. Den jsme si užili, Garp dostal za na vyhlášení výsledků nového dummy a na zpáteční cestě jsme se s Garpem ještě odměnili společným večerním koupáním v překrásném lomu za Kamenicí nad Lipou
17. 5. 2012
Máme za sebou chladný a deštivý den na klubové výstavě KCHLS 12. 5. v Humpolci. I přes nepřízeň počasí jsme si užili vastavování, posuzování, tlachání... Garp nastopil v třídě pracovní a získal ohodnocení excellent 3 a krásný posudek od finské rozhodčí Mrs: Nieminen Kirsi (více v sekci výstavy). Zde odkaz na pár foto turovec.rajce.idnes.cz/Klubova_vystava_KCHLS_Humpolec_2012
13. 4. 2012
Hlásíme se poprvé v tomto roce. Za pár dní nás čeká trénink s Markem a Jamiem Bettinsony blízko Tábora. Tak musíme zase začít trénovat - hlavně klidy. Co se týče dalších loveckých zkoušek, chtěli bysme se připravit na všestranky - takže musíme zahájit co nejdříve práci na pobarvené stopě. Už jsme to vloni zkoušeli s ohaři na výcvikáči v Horce, tak to letos pěkně dotáhnout. Také se zúčastníme klubových výstav obou našich klubů v květnu a v červnu (KCHLS, RKCZ). Tentokrát jsme přihlášeni do pracovní třídy. Rozhodčí jsou na obou výstavách vynikající, tak už se těšíme na konkurenci a setkání se známými pejskaři. Na světovku do Salcburku nakonec nejedeme, ale určitě budeme držet palce Flamboyant Rumpusovi Oasis of Peace a Bernardovi Ariadnina nit.
22. 11. 2011
Po návratu z dovči nás čekal poněkud rozmazlený Garpík, který si zřejmě stejně jako my u moře užíval all inclusive u mojí mamky. Ta sice tvrdila, že se snažila o přísný režim, nicméně je oba prozradilo Garpovo urputné slinění u stolu a u kuchyňské linky. Hned o víkendu jsme vyrazili na trénink retriever sportu u Tábora. Garp pracoval celkme pěkně, jen ty klidy a stopky.... stále je co dělat. Ještě jedna dobrá zpráva - na poště na nás čekal dopis od poradkyně chovu - Garp je konečně oficiálně chovný pes.
9. 10. 2011 KLUBOVÉ PODZIMNÍ ZKOUŠKY ÚHOLIČKY, PRAHA: 3. MÍSTO CACT, 184/188
Asi před 14 dny jsem na poslední chvíli poslala přihlášku na klubové podzimky Retriever klubu (bylo to skutečně za 5 12, protože o den později už bych byla pouze mezi náhradníky). Snažili jsme se opět pocvičit a tak jsem vytáhla z mrazáku postupně 2 kachny a zajíce, kterého už jsem si tam šetřila druhým rokem. Největší obavy jsem měla ze slídění s dohledávkou. Tuto disciplínu jsme si totiž zatím nikde moc nezkoušeli a také mě hodně lidí varovalo, že je to slídění opravdu ošemetné. Jako vždy jsme ještě ve středu před zkouškami využili kamarádky Ivy, která ochotně tahala vlečky a střílela. Jako na potvoru jsem musela v pátek a v sobotu na pracovní školení a kluci tak zůstali doma sami. V sobotu navečer jsem Garpa alespoň vytáhla na óóbr procházku s workingovým výcvikem, abych trochu udolala jeho pracovní vášně no a v neděli brzo ráno jsme vyrazili směr Praha. Všechno na cestě klaplo, dokonce jsem za Ruzyní našla bezva ovocný sad, kde jsem Garpa ještě půl hoďky venčila ( nechápu, kde lidičky kolem Prahy venčíte - všude samé velké lány, žádné cesty...) V zámecké restauraci v Úholičkách už to žilo, zkoušky byly zcela zaplněné - 24 psů (goldeni, labíci a flati). Ranní rozjezd se nám nějak zpožďoval (do restaurace nepřišel personál - objednat cokoli byl skutečně nadlidský výkon, někde v Praze se navíc ztratili dva rozhodčí, na které jsme dlouho čekali). Konečně jsme kolem půl desáté nastoupili a zkoušky byly zahájeny. Já si vylosovala poslední číslo 24 a naše skupina jela na vlečky se srtstnatou.
Šli jsme jako poslední a tak času bylo... přijela nás rozptýlit kamarádka Táňa s maďarským ohařem Bernardem. Byla jsem v klidu do té doby, než na druhé vlečce vypadla flatice, která něla obrovskou smůlu a během své vlečky doslova zakopla o 3 zajíce, kterým z pochopitelných psích důvodů dala přednost, před nějakým mrtvým vlečeným králikem. My ostatní, co jsme měli jít teprve na řadu, jsme začli nervózně prohlížet pole a v duchu přemlouvali zbývající zajíce ať jdou proboha někam jinam!! Zde vypadla ještě jedna flatice, fenečka byla nedocvičená a evidentně vůbec nevěděla, co se po ní chce. Rozhodčí skutečně dodržovali potřebné rozestupy, tím pádem já musela s Garpem přes půl pole, ale to nevadilo. Garp vystřihl vlečku krásně a vsedě odevzdal. Jen jsem se zapomněla zeptat na čas. Rozhodčí nás bez váhání ohodnotili 4kou. Podle přihlížejících myslivců i Táni, vystřelil Garp jak raketa a obrovská chuť prý byla vidět i na tu dálku. Bylo 12.30 a my měli za sebou teprve první disciplínu!!! Rozloučili jsme se s Táňou, která jela se svým Bernardem také na výcvik a pokračovali jsme auty již ve čtyřech na vlečku s bažantem. Terén byl krásný, louka přecházela ve strniště, začínalo se na mírném kopci, a tak bylo na práci psů pěkně vidět. My jsme vyfásli blbé místo, které bylo podle mého na hranici bezpečnosti, konec vlečky byl totiž neuvěřitelně blízko poměrně rušné silnice. Navíc Garp jediný, začínal vlečku pod kopcem a běžel přes horizont. Já ho tedy viděla sotva 30 metrů a pak děsivé nic - jen projíždějící auta. Na psa jsem neviděla a tak i kdybych chtěla, nemohla jsem v případě nutnosti přidat povel... Naštěstí se Garp oběvil na horizontu a v 1. 25 odevzdal. Jelikož jsme šli ve skupině poslední, byl bažant již značně!!! opotřebovaný, naštěstí si s tím Garp poradil bez problému a nevymýšlel žádné lumpárny. Pernatá vlečka tedy také za 4 a hurá na další stanoviště.
Přejeli jsme k vodě, kde nás čekalo nejprve vodění na řemeni a na volno přímo na hrázi. Garp šel u nohy úplně ukázkově a na konci se pěkně posadil, hlavičku v linii kolene.... krása, takhle pěkně ještě nikde nešel, jen já byla prý upjatá a ztuhlá jak islandský ledovec :-)) Následovalo přinášení kachny z hluboké vody. Rozhodla jsem se pro jistotu 3 bodů a vypouštěla Garpa z vodítka. Ještě že tak, protože kachna sice letěla, ale střelec zaspal, pak zjistil, že nemá nabito, pak zjistil, že neví kde má plné patrony, nakonec jednu vylovil snad z boty a konečně vystřelil. Garp předvedl svůj obvyklý skok plavmo a pan rozhodčí Semerád prohlásil: " No to je neskonatelná chuť k práci..." odevzdání bylo prý nejlepší co ten den viděli. Odezva na Garpův skok do vody mezi obecenstvem byla rovněž veliká :-))
Na markingu jsem snad ani nevěřila vlastním očím, co se může všechno pokazit. Zde musel být Garp již na volno a hladina mé nervozity tomu úměrně stoupala. Letěl kačer, výstřel žádný, tak rozhodčí, který v dálce kus házel, vykročil směrem ke kusu, jako že ho sebere a bude se to opakovat, tu vyšla rána, rozhodčí nevěděl, zda má kus tedy dojít sebrat nebo ne, my také nevěděli jestli teda jo nebo ne. Byly to sice jen vteřiny, ale v tu chvíli se mi zdály nekonečně dlouhé. Pak rozhodčí dala znamení kolegovi ať zůstane stát a já mohla vyslat Garpa. Prohlásila jsem, že to bylo pěkně zmatlané, Garp se ale již blížil s "turbo kačerem" v mordě a obdržel za 4. V případě horší známky jsem byla rozhodnutá, že chci opakovat disciplínu, ale je to pitomé. Což víte, jak to pes vyšvihne podruhé? Ostatní spoluvůdci říkali, že bysme snad za to pokažené střílení u vody i u markingu měli dostat bod navíc.
No a blížila se poslední disciplína - obávané slídění. Terén byl dost obtížný. Prostor byl sice krásně ohraničený po obou stranách stromy a křovinami, takže pes neměl tendenci vybíhat z prostoru, ale to co bylo v tom prostoru... Trávy, rákosiny a hlavně valby z kopřiv do pasu. A náš Garp nerad kopřivy!!! Rozhodčí dbali na to, aby pes proslídil celý prostor po obou stranách a dopředu se postupovalo velmi pomalu, první pes přišel až po 15 minutách!!! Pustili jsme se do toho nakonec i my. Nebylo to ono, ty kopřivové bariéry Garp obcházel a zdálo se mi, že je tak nějak už bez chuti, že ho musím hóódně motivovat. Naštěstí krásně reagoval na povely a běhal do stran tak jak jsem chtěla, ale neměla jsem z toho úplně nejlepší pocit. Od zálomku Garp dohledal podle mého odhadu tak za 1.30. Rozhodčím se práce nakonec líbila a ohodnotili nás 4kou. Prý je ale znát, že je to workingový pes a nemá tolik samostatnosti při slídění a rychle ztrácel motivaci. Na tom musíme ještě zapracovat.
Tak a bylo po! odjeli jsme do hospůdky, dali si pořádný dlabanec a rozebírali s ostatními své dojmy a zkušenosti. Získala jsem zase pár nových kynologických přátel. Samé čtyřky a jedna trojka, říkala jsem si, to nevapadá vůbec špatně a také to pro nás dopadlo přímo báječně. Celkem vypadlo 10 psů z 24 - z toho 3 flati, 9 dokončilo v 1. ceně, 2 ve 2. ceně a 1 ve 3. ceně. My jsme skončili se 184 body ze 188 možných na krásném 3. místě a obdrželi jsme náš první pracovní titul CACT za plemeno flat coated retriever. Radost je obrovská ještě dnes. Navíc mě potěšila ještě poznámka od rozhodčích, kterým se prý práce Garpa velmi líbila! Garp má svůj pohár doma na čestném místě naplněný piškoty až po okraj a pravidelně si své odměnky vybírá, užívá si odpočinku a gratulačních návštěv. No a já už zase pomalu přemýšlím co dál. Příští víkend jedeme s maďárky z chovatelské stanice ariadninanit.estranky.cz na víkend na Šumavu. Určitě se zúčastníme několika honů jak v místním mysliveckém sdružení, tak i ve sdružení, kde působí můj bratr Jan. Nejspíš se také dojedu podívat na nějaký field trail a rozhodně budeme cvičit klid, klid a zase klid..... a teď už můžu jít klidně spát i já.
Pár foto a 2 videa markingu a terénu na slídění zde: hanutralala.rajce.idnes.cz/KPZ_UHOLICKY_2011
20 -21. 8. 2011 MZPR ČERTOVO BŘEMENO 168/204 BODŮ
hanutralala.rajce.idnes.cz/zkousky_certovo_bremeno/
Na předposlední srpnový víkend jsem se těšila a zároveň jsem byla nervózní a plná očekávání. Přeci jen nás s Garpem čekaly vrcholné zkoušky a některé disciplíny jsme cvičili teprve krátce. Zapomenutý kraj kolem Čertova Břemena je skutečně překrásný a krom nás pejskařů jsme tam za 2 dny nepotkali ani nohu. Počasí bylo po oba dva dny opravdu letní, horko a dusno, v sobotu byl vítr mírný, velmi proměnlivý, v neděli byl vítr už sílnější. V sobotu ráno jsme dorazili na místo setkání do penzionu Luer, kde byla taková základna (mnozí vůdci i rozhodčí tam byli ubytovaní, střídaly se tam skupiny, podával se oběd, psíci mohli relaxovat v jezírku u penziónu). Panovala přátelská uvolněná atmosféra, co chvilku se ozývaly výbuchy smíchu (hlavně od stolu rozhodčích :-)
Po
"D LITTERS" in Kennel Ze Starého Brázdima. Exellent FCI coupling
26. 3. 2014
20. 4. 2014: Máme štěňátka! /We have puppies!
Výcvik Retriever Sportu na Soukeníku
17. 5. 2011
Máme za sebou skutečně výživný celodenní trénink. Garp ke konci už neběhal, ale s aporty zpátky jen chodil. Doma lehnul a ani se nehnul. Díky patří Martinu Rytíři za skvěle promyšlené úlohy
